Výšlap na Kleť (1 084,2 m n.m.) | 7.7. 2016

pátek, července 08, 2016

Dneska zavzpomínáme na náš třetí výlet loňského léta, který jsme absolovovali 7. července 2016 (Prvním bylo Terčino údolí, druhým návštěva ZOO). Výlet na Kleť byl jedním z dlouho plánovaných výletů. Vlastně byla plánovaná již v roce 2015, ale kvůli teplému počasí se výlet neuskutečnil. Pravda, mohli jsme ho zralizovat i v průběhu roku, ale nějak jsme si ho vždy chtěli nechat na léto. Na Kleť jsem šla naposledy na základní škole a tak jsem se opravdu velmi těšila. A zároveň se také docela styděla, že jdeme až po takové době, když jí máme kousek a hodně Jihočechů má dokonce za tradici chodit na Kleť každoročně.

Kleť je se svou nadmořskou výškou 1 084,2 m n.m. nejvyšší horou Blanského lesa, který je součástí šumavského podhůří. Zajímavostí je, že na jejím vrcholu stojí rozhledna, která je nejstarší kamennou rozhlednou v Čechách. Nazývá se Josefova věž a přímo u ní je roubená chatka, která je označována za chráněnou kulturní památku. Nazývá se Tereziina chata.


Celková délka pěší trasy: cca 9 km

Náš výlet jsem zahájila slovy “Dneska se Sáře nechce.” To jsem prohlásila ve dveřích, když jsme vycházeli z paneláku. Jak moc pravdivá ta slova byla, jsem ještě netušila Halt prostě dobře znám svého psa 😁

Auto jsme nechali na oficiálním parkovišti pod Kletí, popadli jsme batůžky a pejsky a šlo se. Hned na začátku jsme se trochu zamotali, protože nejdřív nás cesta zavedla k lanovce, tou jsme ale jet nechtěli, pak jsme se vydali po lesní cestě pod lanovkou, na kterou byl zákaz vstupu, jak jsme o kousek dál z cedule vyčetli Asi jsme způsobili trochu chaos, protože jsme asi vypadali, že jdeme dost sebejistě a podle nás jak vláček šli další lidé, takže chudáci bloudili kvůli nám taky 😁 Nakonec jsme tedy cestu našli a vydali se po příjemné asfaltce lesem vzůru nahoru. 
 



Cestou jsme viděli plno krásných kvetoucích květin a místy, dírami v lese na nás vykukoval krásný výhled na okolní krajinu. Jen ten Temelín to jaksi ruší 😢




Cestu trávíte v neskutečně kouzelném lese...








No a dostáváme se k vrcholu. To nám prozrazovaly informační cedule. To jsme ale ještě netušili, že to nejhorší nás teprve čeká a kde se naplno projevilo to, že se Sáře opravdu na výlet nechtělo 😜



Tuhle fotku jsem si strašně oblíbila...


Poslední část trasy vedla přímo pod lanovkou. Tedy ona vedla i jinudy, ale to jsme v tu chvíli netušili. A to jsme si tedy dali. Nejstrmější část po velkých kamenech. Honza s Trixi si to štrádovali vpřed, taky sice funěli, ale alespoň šli neustále vpřed. Kdežto já zápasila se svou hodně špatnou fyzičkou a velmi milou Sárinkou, která mi dávala jasně najevo, že už tak nikam nechtěla (a celý výlet bla vcelku docela protivná 😡 ) a že tohle teda fakt už absolvovat nebude. Takže s funěním jsem za sebou táhla navíc 25ti kilového líného psa 💨To způsobilo, že jsem byla tak trochu nervní a Honza zase nemohl chlapsky zkousnou jak na tom fyzicky jsme. Dopadlo to naším vzájemným nesouladem, který trval celou dobu, kterou jsme strávili na vrcholu Kleti. 😁💣😁 Ale až na vrchol přímo pod lanovkou nešlo jít, ke konci jsme zahli a vyšli na vrchol lesem.

Bylo tam hezky, ale na mně příliš lidí. Nemám ráda, když se z nějakého místa stane moc velká turistická atrakce. Mám raději méně známá místa. Honza vyšel nahoru na rozhlednu a vycvakl výhled. 



Zpět jsme zvolili jinou lesní cestu a lépe jsme udělat nemohli. Tak nádhernou přírodu jsem dlouho neviděla. A ten klid. Po cestě jsme nepotkali jedniného! člověka. Byla to nádhera a spolu klidem se uklidnily i naše horké hlavy a bylo fajn. Cestou zpět jsem hodně fotila. Vytáhla jsem z brašny starý manuální objektiv Helios a relaxovala. Krásnější závěr výletu jsem si ani přát nemohla a nádherné heliosovky vám sem nyní na závěr dávám...










Miluji stromy...a miluji je fotit







You Might Also Like

0 komentářů

Instagram

Popular Posts

Like us on Facebook

Ušáci

Flickr Images