Štěstí jménem Sára

čtvrtek, března 02, 2017

Moji milí čtenáři,
dnes bych s vámi ráda zavzpomínala na to, jak jsme se poprvé setkali se Sárinkou - naší úžasnou fenečkou, kamarádkou, parťačkou a neskutečnou foto-modelkou. Tento den mám dodnes živě v paměti a strašně ráda si ho dodnes promítám ve vzpomínkách. Sárinka je pes, jaký je jen jednou za život. Prostě to vím, že nikdy už žádný takový pes pro mně nebude. Byla námi vysněná a čekali jsme na ni opravdu dlouho a to čekání se vyplatilo. Naše první setkání byl zároveň dnem odběru. Tak pojďte se mnou nahlédnout do onoho dne....a vlastně předtím ještě na to, co vše tomu dni předcházelo....

V plánu bylo štěňátko kolie od mé kamarádky. Díky tomu jsme se vlastně objevily na diskusním fóru a spřátelily se. Ovšem podle sona to vypadalo, že štěnátka nevyjdou a tak nám navrhla, že se štěňátka narodila v chovatelské stanici její známé a že má volné fenečky. Následně nám chovatelka zaslala fotky dvou trikolorních feneček a my si jednu předběžně rezervovali. Když další sono potvrdilo, že štěňátka se opravdu nenarodí, definitivně jsme si naší prťavou Sárinku zarezervovali.

Na fotkách můžete vidět fotky, ze kterých jsme vybírali. Tipnete si, která z nich je Sárinka? 
(která to je, se dozvíte na konci článku, ať můžete tipovat :-D )

Fenka 1
Fenka 2

Od té doby jsem byla s chovatelkou v kontaktu a pravidelně mně o Sárince informovala a zásobovala mne fotkami. Je krásné vidět jak se postupně měnila 💓

Jak hezky baští...

29.4.2011 - Naše Sárinka by v nejbližších dnech měla otevřít očička. 
Včera je otevřeli její modří sourozenci, ale trikošci si dávají načas . (očka otevřela o den později 30.4.)

7.5.2011 - První portrét

 10.5.2011 - Prozkoumávat svět a okolí je prý nejlepší v noci...

13.5.2011

27.5. -strašně se změnila a pěkně lumpačí :-)

2.6. - poslední várka fotek :-)


A dostávám se ke slíbenému vyprávění, jak probíhalo naše první setkání při odběru....

Byl krásný slunečný pátek 10.6. 2011 a já seděla v práci, celá jako na trní, abych mohla jít domů, tenkrát jsem ještě bydlela u mamky (zbývalo pár dní do stěhování do vlastního). Stále jsem nemohla uvěřit, že se to skutečně děje. Že to byl právě ten den, kdy se dočkám svého pejska! Vždyť jsem o něm snila celý svůj život.

Nastal čas jít domů a po návratu jsme měli jen chvilku, abychom vše pro příjezd malé Sárinky připravili - mističky, deku, hračky... Naše milá chovatelka Terezka byla totiž tak moc hodná, že nám malou Sárinku dovezla přímo pod nos. Když už jsem u toho, chtěla bych jí za to hrozně moc poděkovat . Takže - děkuji Terezko! Hrozně moc. Holky měly dorazit mezi 15. a 16. hodinou. Ale jak to tak bývá, nešlo jinak než aby neuvázly v zácpách...Terezka tedy dorazila asi o hodinu později. Byli jsme hodně v napětí, protože to mělo být naše první živé setkání s malou pucinkou. Sice jsme dostávali hafo foteček, byli jsme zásobování téměř každý den, ale však víte, něco jiného je fotka a živé shledání.

Terezku jsme netrpělivě vyhlíželi z okna, dokud jsme ji neuviděli přijíždět. Rychle jsme utíkali dolu a čekali až zaparkuje. Po přivítání Terezka otevřela kufr se slovy: "Tak tady máte ten váš zázrak." (jak pravdivá to byla slova) V tu chvíli jsem nevěřila vlastním očím, že to rozkošné stvoření, které se protáhlo a zavrtělo na nás ocáskem, je skutečně naše. Vzpomínám, že když jsem se jí dotkla, byla to taková něžná vatička, která nás strašně pozitivně přivítala. Zpočátku se k nám plazila a pak začala přisedávat tou svojí prdelkou (to přisedávání jí zůstalo dodnes :-D). Docela dlouho jsme se s ní mazlili a ani si neuvědomili, že se s ní mazlíme v kufru auta Tak teda jako aby se neřeklo, tak jsme se přemístili na trávu Sárinka se tam vzorně na povel vyčůrala. Tady také vznikly pro nás moc důležité fotografie. Jak se prvně pořádně mazlíme se Sárinkou a její výraz mluví za vše...


Po chvíli se šlo nahoru - domů. Terezku jsme nakrmili (doufám, že jí rajský salát chutnal ), Sárinka se rozkoukávala.

Doma bylo plno lidí a sestřičky čivavička jménem Ayasha (nikdo jí ale neřekne jinak než Opi ) Opička se na Sárinku pěkně rozštěkala a Sárinka jen sasala a koukala. Byla ale statečná a nezalekla se! Dneska jsou s Opičkou velké kamarádky, i když Srinku musíme krotit, aby jí nějak neublížila...přeci jen je mezi nimi velký výškový i váhový rozdíl .

Nastala chvíle, kdy se s námi a Sárinkou Terezka musela rozloučit a jet zpět domů. Od této chvíle jsme za Sárinku přebrali plnou zodpovědnost.

První naše společně strávená noc proběhla v klidu. Zpočátku začala malinko kňourat, tak jí dal Honza palec na žužlání a Sárinka spokojeně usla....Sárinka si už od počátku umí sama říct, kdy chce jít čůrat nebo kakat a za celou dobu, kterou jsme s ní strávili ještě doma u mé mamky se nám vyčůrala jen párkrát. Byla a je moc šikovná! :-)

Přikládám pár fotek z prvních dní v novém domově :-)

























PS: Sárinka je ta spící fenka číslo 2 🐺💓

You Might Also Like

4 komentářů

  1. No to je miláček!! Taky si do puntíku pamatuju den, kdy jsme jeli pro naši fenku. :)

    blog Days of Daysy

    Agregátor blogů - zviditelni svůj blog

    OdpovědětVymazat
  2. To je neuvěřitelná krasavice ❤️ Nádherné fotky. Najednou mi začal chybět náš hafan co na mě čeká doma!
    Hned co se v Čechách usadím trochu začnu chodit po útulcích a hledat pro sebe kočičí parťačku.

    Travel with Marky || Život v Americe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kočičky jsou úžasné. Taky bych jednou nějakou z útulku chtěla :-) Ale nějak si neumím představit to soužití, kdy kočka a králíček chodí na jedno wc :-D :-D

      Vymazat

Instagram

Popular Posts

Like us on Facebook

Ušáci

Flickr Images