Cestování a Akce,

Zřícenina hradu Helfenburk | 20.7. 2016

čtvrtek, července 21, 2016 Králičí máma 0 Comments

Helfenburk – zřícenina, o které slýchávám již od dětství díky hudebním festivalům, které se zde každý rok konají. Na výlet jsme se na Helfenburk vypravili 20.7.2016. Vyšlo nám překrásné horké letní počasí. Autem jsme se dopravili na parkoviště pod Helfenburkem a poté se vydali kousek pěšky po štěrkové cestě.

DÉLKA PĚŠÍ TRASY: něco málo přes 1km




Po pár krocích od parkoviště dojdete k nádherné velké hájovně a naproti ní, je krásné upravené místo. Místo vyhlídkou na vysokou zvěř, která tam má velký pozemek.


Když kolem hájovny projdete, dostanete se do krásného lesa se šterkovou cestou. Tato cesta vás dovede až k hradu. Po cestě jsme si užívali božského klidu, nikde nikdo, až ke konci jsme potkal starší pár, který se fotil u obrovských mravenišť, které můžete vidět v lese všude kolem. Je to opravdu něco neskutečného. Jak dlouho to těm mrňavým tvorečkům muselo trvat vytvořit? Některá mraveniště byla určitě více jak metr a půl vysoká!


Na helfenburk je pejskům vstup povolen, takže když jsme na hrad dorazili, zaplatili jsme vstupné, pojedli malou rychlou svačinku, protože jsme na místo dorazili kolem poledne a měli jsme šílený hlad a vyrazili jsme prozkoumávat. Helfenburk je opravdu velká a zajímavá zřícenina, kde je opravdu na co se dívat.







 


 



Na Helfnburku je také zpřístupněná věž, na kterou vystoupáte po dřevěném schodišti. Pokud chytíte to správné počasí jako my, výhled je úchvatný. Líbil se mi mnohem víc než jaký je na kleti. Budu se opakovat, ale byl tam neskutečný klid a mír. Na věži jsme ses Honzou prostřídali – s pejsky jsme nahoru nešli a jak já, tak on, jsme si nahoře vychutnávali pohled na krásu české krajiny a nabírali tu pozitivní energii, která se nám tam naskytla.


Je zvláštní, že tak krásné místo během tohoto dne nenavštívilo příliš turistů. Ale jsem za to ráda, nemám rada místa, kde jsou davy lidí a člověk si nemže pak ani nic prohlédnout.







Po několikahodinovém zkoumání jsme se ještě vyfotili a vydali se domů za Kubíčkem :-)

Na závěr přikládám něco o historii Helfenburku
  • Po roce 1945 je Helfenburk zařazen mezi státní hrady a zámky Československé republiky.
  • Roku 1580 již hrad svému původnímu účelu neslouží, ale přesto je dále obýván nižším úřednictvem, coby správní středisko celého panství. Roku 1593 poslední z Rožmberků, Petr Vok, prodává hrad s celým panstvím městu Prachatice.
  • Roku 1355 dle nového kalendáře, císař Karel IV. svým podpisem ze dne 21. května povoluje  čtyřem bratřím Rožmberského rodu postavit na hoře Malošíně pevný zámek jako odměnu za pomoc při potlačení povstání v italské Pise. Bratři s výstavbou nového hradu dlouho neotáleli a již roku 1357 je jmenován na Helfenburce první purkrabí Jaroslav Měřička z Vitějovic. O čtrnáct let později od data zakládací listiny, další z purkrabích Buzek ze Lhoty, vlastním listem oznamuje vladaři na Krumlov, že je zcela dokončen hradní palác.    
  • Roku 1334 kupuje Petr z Rožmberka od své sestry Markéty a jejího syna Viléma, dědiců po Bavorovi III., Vitějovické a Bavorovské  panství. V oné neklidné době vyvstala před novým majitelem potřeba  nově nabyté panství správně a vojensky zabezpečit.
  • Nad městečkem Bavorov se nacházel dávno opuštěný dřevěný hrad, který již nedostačoval nově vyvstanuvším potřebám ambiciózních majitelů.
  • Výstavba hradu ovšem druhou polovinou čtrnáctého století nekončí, ale pokračuje i v první a druhé polovině 15. století,  a dle posledních průzkumů pokračovala nadále i v první polovině 16. století.
  • Po bitvě na Bílé Hoře je majetek města za účast na stavovském povstání císařem Ferdinandem II. zkonfiskován, a darován císařově milci Janu Oldřichovi z Egenberku,. Po vymření Egenberků roku 1717 přechází majetek včetně hradu a přilehlého panství do vlastnictví Schwarzenberků, kterým je roku 1922 státním výnosem o pozemkové reformě zestátněn. Tímto výnosem přechází Helfenburk do vlastnictví Státních lesů a statků  Třeboň, které zříceninu hradu pronajímají Klubu českých turistů, který jej od 20. let  minulého století zpřístupňuje veřejnosti.
  • V 90. letech minulého století je na základě zákona o obcích převeden do majetku města Bavorov, které je jeho vlastníkem i v současnosti a pokračuje v záchraně památky pro budoucí generace návštěvníků.

Mohlo by se vám líbit

0 komentářů: